Neumann

 Neumannova koncepce počítače

Základní principy

• dvojková soustava
• programy a data v operační paměti (nenačítají se z vnější paměti v průběhu výpočtu, jednotné kódování - k programům lze přistupovat jako k datům, umožnilo univerzalitu počítače, bezproblémové zavedení cyklů a podmíněného větvení)
• rychlost vnitřní paměti srovnatelná s rychlostí výpočetní jednotky
• přímé adresování (přístup) - v libovolném okamžiku přístupná kterákoliv buňka paměti
• aritmeticko - logická jednotka - pouze obvody pro sčítání čísel (ostatní operace se dají převést na sčítání)

von Neumannův počítač

1.      5 funkčních jednotek – řídící jednotka, aritmeticko-logická jednotka, paměť, vstupní zařízení, výstupní zařízení

2.      Struktura je nezávislá na zpracovávaných problémech, na řešení problému se musí zvenčí zavést návod na zpracování (program) a musí se uložit do paměti, bez tohoto programu není stroj schopen práce

3.      Programy, data, mezivýsledky a konečné výsledky se ukládají do téže paměti

4.      Paměť je rozdělená na stejně velké buňky, které jsou průběžně očíslované, přes číslo buňky (adresu) se dá přečíst nebo změnit obsah buňky

5.      Po sobě jdoucí instrukce programu se uloží do paměťových buněk jdoucích po sobě, přístup k následující instrukci se uskuteční z řídící jednotky zvýšením instrukční adresy o 1

6.      Instrukcemi skoku se dá odklonit od zpracování instrukcí v uloženém pořadí

7.      Existují alespoň - aritmetické instrukce, logické instrukce , instrukce přenosu, podmíněné skoky, ostatní (posunutí, přerušení, čekání,…)

8.      Všechna data (instrukce, adresy,…) jsou binárně kódované, správné dekódování zabezpečují vhodné logické obvody v řídící jednotce